Obr. zdroj: www.olympijskytym.cz
Text: Czermosh
Jsem přesvědčený, že roky na schopnosti inspirovat dnešní mladé judo Vladimírem Kocmanem vliv nemají. Bylo to o dřině a o vůli. A na tom se těžko něco změní. Neuškodí si některé z dřívějších hvězd juda připomenout a tak dnes tedy Golem.
Vladimír Kocman (*5. dubna 1956, České Budějovice) je jednou z nejvýraznějších postav československého juda v období 70. až 80. let. Zapsal se do sportovní historie jako první československý judista, který získal olympijskou medaili. V tomto článku Vás provedu jeho životním vývojem, sportovní kariérou, ale i změnou po aktivním sportu – tak, abyste nahlédli nejen na medaile, ale i na člověka, který za nimi stojí.
Bylo mi mezi patnácti a šestnácti, rok 1982 a dorazil jsem na Folimanku na trénink, který začínal ten den tzv. „až po chlapech.“ Tedy po tréninku dospělých. Vyšel jsem na ochoz nad dojem, opřel se o zábradlí a najednou jsem uviděl strašně velkého chlapíka, s rameny jako almara a vysokého, že jsem měl pocit, že kdybych se víc nahnul přes klandr, dosáhl bych na jeho hlavu. Byl velký jako Golem a Golem to taky byl. Já jsem do té doby o něm jen četl v tehdejším magazínu Stadion, který byl v naší době největší zdroj sportovní žurnalistiky, nebo v novinách Sport, když se psalo o jeho úspěchu, nebo článek o něm jako takovém. A teď tam stál dole pode mnou, v kimonu, řinul se z něj pot a trénoval. Bylo to pro mě asi jako když se dneska potkají mladí poprvé s Lukášem Krpálkem.
Z dětství
V Českých Budějovicích vyrůstal Vladimír Kocman společně s třemi bratry. Již v mládí se věnoval sportům – hokej, kolo, brusle, fotbal. Na střední škole však objevil judo a to se stalo postupně jeho vášní. Jak sám vzpomíná v některých uveřejněných článcích a rozhovorech, skoro každý volný okamžik trávil na tatami a postupně se vypracoval až do juniorské reprezentace. Je poměrně zajímavé uvědomit si, že vyrůstal v době, kdy sportovní pomůcky i cestování byly mnohem složitější než dnes. A právě judo v němž se propracovával k vrcholu mu nabídlo možnost vidět svět, navštívit zahraničí, trénovat mimo hranice tehdy celkem uzavřeného Československa.
Reprezentace a profil
Sportovní kariéra v této kategorii je i dnes velmi náročná, a i tehdejší soupeři V. Kocmana měli často obrovskou sílu, techniku a zkušenosti.
Z Českých Budějovic se vydal za svým tréninkem do tehdejšího Armádního střediska vrcholového sportu – DUKLA BANSKÁ BYSTRICA. Tam se také působil tehdejší velký borec v těžké váze Vladimír Novák. Poté, konkrétně v roce 1982, přestoupil do tehdejší TJ VŠ PRAHA, dnešní USK PRAHA JUDO. Je důležité si uvědomit, že sportovní prostředí, ve kterém V. Kocman působil, nebylo ani zdaleka jako dnes. Československo bylo součástí „východního bloku“, cestování a kontakty se Západem byly omezené. V rozhovorech vzpomíná například na to, že i tréninkové kimono a reprezentační tepláky byly staršího střihu, zatímco soupeři z Francie či Japonska měli nový modernější materiál. Tato řekněme „nevýhoda“ na první pohled se ale možná proměnila v motivaci – a zřejmě právě to činí jeho úspěchy ještě výraznější.
Golem
Všichni jsme ho znali pod touto přezdívkou a běžně jsme ho tak oslovovali. Do Golema neměl daleko. Jeho tělesné parametry byly celkem impozantní: výška cca 197 cm a k tomu cca 125 kg. Měl tehdy ohromně široká ramena a k tomu zbytek vyposilovaného těla. Mezi normální populací byl jako obr.
Kdo je Vladimír Kocman, v judu známý tedy jako Golem, respektive různé lehce se lišící životopisy jsou k dohledání na internetu. Najdete i materiály v podobě živého slova, kde mluví on sám. Co je potřeba vypíchnout je, že byl v době cesty za největšími úspěchy opravdu velkým dříčem. Byl typem sportovce, který (aspoň tehdy určitě) měl v hlavě evidentně jasnou rovnici, a sice: „Poctivá a neúprosná dřina rovná se možnost úspěchu.“ Když pak bydlel i s rodinou na Folimance, potkávali jsme se občas v sobotu v posilovně. Byl v pohodě, úplně normální chlap a když jsem si přidával na bench víc než obvykle a zkoušel kam jsem se posunul, šel mě jistit a hecovat. Nic ze sebe nedělal.
Vrcholná sportovní kariéra – Olympijské hry 1980
Největším momentem jeho kariéry byl zisk bronzové medaile na Letních olympijských hrách 1980 v Moskvě v kategorii nad 95 kg. Tímto výsledkem se stal prvním československým olympijským medailistou v judu. Konkrétně: nejprve zdolal Holanďana Petera Adelaara, s nímž nedlouho předtím na ME ve Vídni prohrál. V čtvrtfinále ho čekal pozdější vítěz OH, tehdy dosti proslavený Francouz Angelo Parisi, jehož neporazil a následně v opravách vyhrál nad Polákem Wojciech Reszkem a poté Britem Paulem Radburnem o bronz. Na záběrech poznáte Golema bezpečně, byl jediným na stupni vítězů v bílém kimonu (modrá tenkrát stejně ještě ani neexistovala).
Je třeba ocenit, že v té době bylo judo velmi silně obsazené – zvláště v kategoriích těžkých vah. Kocman nezůstal jen u olympijského úspěchu. Na světové úrovni úrovni získal:
- Stříbro na Mistrovství světa v judu 1983 (otevřená váhová kategorie)
- Bronz na Mistrovství světa v judu 1981 (nad 95 kg).
- Dvě medaile na evropských šampionátech – bronz v otevřené váze 1980 (Vídeň) a bronz v nad 95 kg v roce 1984.
- Samozřejmě byl na domácím poli mnohonásobným a nepřekonatelným Mistrem republiky, tehdy ještě spojené se Slovenskem.
Osobní život a směr po sportu
Po aktivní kariéře se V. Kocman vydal náročnější cestou mimo sportovní limity. Jeho duchovní zaměření v tehdejší době nebylo slučitelné s posláním reprezentanta a vrcholového sportovce a prakticky dostal na výběr. A tak si vybral a pracoval jako kotelník až do změn po roce 1989. Později podnikal v oblasti sportovních potřeb a pomáhal dále s judem, tedy opět zpátky tam, odkud vzešel. V Českých Budějovicích.
Stal se duchovním – dnes vede církevní společenství. Tato proměna z čistě sportovní osobnosti v člověka s hlubším osobním rozměrem je poměrně fascinující. Ukazuje, že sportovní kariéra samotná nemusí být konečnou stanicí, ale výchozím bodem pro další životní etapu.
Zdroj videa: vsc.gov.cz
Zdroj videa: YouTube