Picture/Obr. – Zdroj/Source: kickasssuec.blogspot.com
Naprostá většina judistů, karatistů, aikidistů,…nemá den, kdy by neabsolvovala pozdrav na zahájení a ukončení tréninku v seize, tedy velkým pozdravem, kterému se říká Za Rei. Je to z Japonska, to víme. Je to pozdrav a bereme ho jako naprostou samozřejmost, to taky víme. Ale víme všichni kde se vzal? Proč tu je? Co přesně znamená?
Tradiční japonský pozdrav v pozici seiza představuje syntézu společenské etikety, estetických ideálů a historického vývoje japonské kultury.
HISTORICKÉ KOŘENY
V období Edo (1603–1868), kdy se formovala rigidní hierarchická struktura šógunátu, byla pozice seiza kodifikována jako standardní forma sezení při dvorních a samurajských ceremoniích. Klečení na patách, s nohama složenýma pod tělem, symbolizovalo disciplinovanost, sebeovládání a připravenost k rituální interakci. Současně šlo o polohu z hlediska boje nevýhodnou – člověk byl méně schopný okamžité akce. Právě tato „zranitelnost“ se stala výrazem důvěry a podřízenosti vůči nadřízenému.
ESTETIKA A DUCHOVNÍ VLIVY
Estetické normy, které se vyvinuly v čajovém obřadu (chanoyu), přispěly k tomu, že seiza začala být vnímána jako nejčistší a nejharmoničtější způsob sezení. Ztělesňuje hodnoty pokory, klidu a vyrovnanosti, jež odpovídají ideálu wabi-sabi. Inspirace vychází i z buddhistických tradic: meditativní polohy, které kladly důraz na stabilitu a usebranost, byly přeneseny do světské etikety a ceremonií.
SPOLEČENSKÁ FUNKCE
Při pozdravu (ojigi) v seiza se celé tělo skloní k zemi, čímž se umocňuje symbolika pokory a respektu. V kontrastu k běžnému úklonu ve stoje představuje tato varianta nejvyšší míru formálnosti. Její užití bylo – a v určitých kontextech stále je – vyhrazeno pro situace, v nichž bylo nezbytné projevit maximální úctu: audienční rituály, čajový obřad, bojová umění či návštěvy chrámů.
SOUČASNÝ VÝZNAM
V moderním Japonsku není seiza každodenním standardem – pro mnoho lidí je fyzicky náročná. Přesto přetrvává jako kulturní relikt a formální kánon, jehož prostřednictvím se manifestuje kontinuita s tradicí a hodnotami minulosti.
Jinými slovy, seiza jako pozice pro pozdrav není nahodilým zvykem, ale výsledkem dlouhého procesu institucionalizace, v němž se propojily samurajská disciplína, estetické ideály a náboženské vlivy.
POKUD BYS S NÁMI NĚKDY VYJEL(A) DO JAPONSKA TRÉNOVAT, TAK NĚCO NA CESTU:
Když přijdeš do doja, vždy se jdi uklonit, tedy pozdravit tzv. „malým pozdravem“ obraz či fotografii Shihana Jigoro Kana, zakladatele našeho sportu. Tím projevíš respekt a úctu a Japonci to vnímají velmi pozitivně. Pokud je v dojo Sensei (po našem trenér, po jejich spíše instruktor), musíš pozdravit i jeho. A pokud je on v seize, musíš do seizy i ty. Nezdrav ho prvně ve stoje. Bylo by to pak tak, že se mu nadřazuješ. A to není slušné. Postupuj stejně jak jsi zvyklý(á) při nástupech doma na trénincích. Napřed poklekni na levé koleno, pak na pravé a pak dosedni na paty, vzpřímená záda, dlaně na stehnech prsty směrem dovnitř. Po pozdravu Za Rei vstáváš napřed levou a poté pravou nohou. A než odejdeš, tak přidej ještě jednu úklonu vstoje (teď již můžeš) a udělej aspoň jeden či dva kroky vzad čelem k Sensei, než se otočíš zády. Kdy se zase chystáme za japonským judem můžeš sledovat na: www.judotraining.cz