Karatisté by jistě doplnili, rozšířili, možná něco opravili. Nicméně, jako judista provozující e-shop pro bojové sporty obecně mám alespoň základní povědomí, kterým bych rád osvětlil trochu karate i dalším kolegům z bratrských bojových sportů. Část jsem musel samozřejmě vyhledat. Každopádně, pokud je potřeba něco dodat, upravit, vysvětlit….tak prostor zde je. Pouze prosím o to, abychom zachovali nějakou úroveň a nesklouzli do debaty ve stylu, který do našich sportů nepatří. Děkuji.
Karate má dlouhou a poměrně spletitou historii. Původně vzniklo jako sebeobranné umění na japonském souostroví Rjúkjú (dnes součást Japonska – Okinawa), a je výsledkem setkání domácích bojových tradic a vlivů z Číny.
HLAVNÍ BODY ZRODU KARATE
Domácí bojová tradice Okinawy (te / ti / “ruka”)
Na Okinawě existovala vlastní forma neozbrojeného boje, která se nazývala te. Byla jednoduchá a praktická, protože místním obyvatelům se často zakazovalo nosit zbraně (zejména po dobytí ostrovů japonským klanem Satsuma v 17. století).
ČÍNSKÝ VLIV
Okinawa udržovala silné obchodní i kulturní styky s Čínou. Díky tomu se sem dostaly čínské styly kung-fu, zejména z provincie Fujian. Tyto techniky se začaly míchat s domácím stylem te a vznikly první formy, které se později označovaly jako tóde (唐手 = “čínská ruka”).
TVORBA ŠKOL A STYLŮ
Postupně se vyprofilovaly tři hlavní centra výuky:
- Šuri-te (město Šuri, blízko královského dvora – spíše elegantní, rychlé techniky)
- Naha-te (město Naha – zaměřené na dech, sílu a pevné postoje)
- Tomari-te (vesnice Tomari – kombinace obou přístupů).
Tyto směry se staly základem pro moderní styly karate (např. Šótókan, Gódžú-rjú, Šitó-rjú, Wadó-rjú).
PŘECHOD K MODERNÍMU KARATE
- Na začátku 20. století mistr Gičin Funakoši představil karate na japonské pevnině.
- Aby se odlišilo od “čínské ruky” (tóde 唐手), změnil se zápis na 空手 – “prázdná ruka”.
- Karate se pak začalo vyučovat na školách a postupně se rozšířilo po celém světě.
Karate tedy není čistě japonský vynález – je to výsledek dlouhé kulturní výměny mezi Okinawou a Čínou, přetvořený do podoby, kterou známe dnes.